Nauka gnostiků

Démonské kulty nitra Země

Hadi bohyne.
Hadí bohyně
z Kréty
(klikněte na obrázek)

Podstatou démonie je převrácenost - perversita - všech hodnot v opak. Tuto základní schopnost zrcadlení a negativní převrácenost všech zemních a podzemních kultů vzhledem k originálu je však možné spatřit teprve s proniknutím do podstaty pravého duchovního učení a s jeho pochopením. Všechno to, co je v původním duchovním učení “nahoře”, se ocitá v démonských kultech dole a naopak, vše spodní, podzemní a ničivé je zde velebeno jako “to horní, to přední” a “božské”. Spodní krvavá božstva nitra Země (ať již řecký Hádes, perský Angri Mainyu, židovský Jahve či aztécký Vicilopočtli či Velká Černá Matka) zaujímají proto v podzemních kultech vždy to místo, které měl v duchovních školách gnostických bůh světla, rozbřesku či “slunce”.

Kulty podzemní síly jsou tedy charakterizovatelné a metodicky rozpoznatelné coby velebitelé a ochránci všeho sekundárního (v latině “secundus” - “ten druhý” je zároveň také “ten zdařilý”, “ten úspěšný”) se silnou averzí ke všemu počátečnímu, prvnímu, světelnému či otcovskému. Tato averze ukazuje a dokládá základní charakter síly Země a materialismu coby síly pouze reflektivní, zrcadlové, stínové či obtiskující.

Vše napodobivě zhotovené, pozdější (“západnější”) se v zemních kultech dostává na místo originálního, slunečního a “východnějšího”, které je zde naoplátku odsouzeno, vysmíváno a hanobeno. Zemní síly a jejich kulty vytvářejí vždy zrcadlový protějšek původní duchovní tradice, pramenící na Východě (centrální Asie, Indie), jsou její hmotnou reinterpretací či parafrází a to až do té míry, že se dá ještě dnes rekonstruovat a určit, jakou gnostickou myšlenku či gnostický rituál dotyčný podzemní kult napodobuje, z jaké konkrétní duchovní teorie či praxe si vzal svoji sílu.

Základním důvodem převrácenosti všech démonských kultů nitra Země je nevědoucnost - "slepota" - jejích účastníků a podporovatelů, jejich "neprobuzenost", tj. neschopnost podílet se na světle poznání - na duchovní tradici lidstva. “Dobrem” a “Bohem” je právě proto všemu spodnímu světu vždy pouze osobní prospěch (jedince, kmene, národa, rasy) a “Dárce” tohoto prospěchu, získaného “krvavou obětí” a klamem zrcadlové nápodoby. Protože potom podstata všeho osobitého a osobního (lat.”persona” - “maska”!) je oddělenost, vyčleněnost (viz dualismus), je také obvykle toto spodní božstvo vod významně charakterizováno vlastnostmi, které toto nasměrování k oddělenosti a osobitosti podporují - zášť, nenávist, žárlivost, pomsta, nestálost a svár - “všespalující oheň” - jsou např. základními vlastnostmi židovského boha Jahveho v Bibli.

Původní zdroj člověka - vykřesaná idea, světlo poznání spojené s Bohem - Dárcem je proto v chthonických kultech vždy nahrazován "původní" neživou hmotou coby “počátkem” (posvátný černý kámen Velké Matky, antický omfallos ve středu města, "pomazaný" (řec. "christos"!) kámen Jákobův v Tóře coby "dům boží" (1M 28,22) atd.) - tj. vše duchovní (ideové) je nahrazováno hmotným. Dokonce sám svět idejí a celý řád, kterému hmota podléhá, je chápán jako hmotou samou vytvářený hodnotový systém v "evolučním" procesu věčných slepeckých pokusů a omylů.

Tato tendence k převrácenosti (nejprve vznikl člověk a teprve potom začal svou inteligencí vytvářet ideu člověka, nejprve vznikl dům a teprve v tomto domě se začala vytvářet idea domu) má řadu v dějinách náboženství vysledovatelných typických projevů:

- kult Slunce přechází na kult Měsíce (tj. uctívání reflexe, zrcadla, nápodoby)

- kult světla (dne) přechází na kult tmy (noci)

- kult vnitřní (esoterické) síly přechází na kult všeho vnějšího, formálního, tělesnými smysly zachytitelného - na kult těla a jména

- úcta ke všemu prvnímu a počátečnímu (východnímu) je nahrazena úctou ke všemu sekundárnímu, druhému, západnímu (“west is the best”) až zapadajícímu (nočnímu). Právě z tohoto nasměrování zemních kultů se vyvinula i jejich tzv. “oběť prvotiny”, tj. rituální zabíjení a zničení všeho prvního a prvorozeného jako "dar" všech uctívačů země a podzemí svému temnému "bohu".

- kult světla poznání a obrana vnitřních hodnot člověka jsou odmítány ve prospěch kultu nabývání světské moci, rozvoje těla bez ducha a hmotného bohatství

- krev nahrazuje v kultech Země původní gnostické proudy poznání coby mylně (tj.zvířecky) pochopené “životadárné proudy”. Při chthonických slavnostech se proto tradičně provádí různé prolévání krve rituálně zabíjených zvířat nebo dokonce (např. u Aztéků) i zabíjení lidí.

- kult lásky a dobroty srdce v gnostických, vnitřního Člověka chránících školách (“láska” coby řec. “charis, agapé”), nahrazuje kult sexuální žádostivosti a pohlavní lásky (Amor, sex, židovská “ruah” coby “svatý duch žádosti”)

- většina původních mužských božstev je nahrazována svými ženskými (tj. zemitými) protějšky se svou základní nedostatečností, spočívající v omylné víře, že skrze lásku k Zemi (tělu) můžeme Zemi (tělo) zachránit a udržet

- opojnost procesu poznání, radost a blaženost osvobozeného člověka z odstranění omylného pojetí “já” (latinská “extaze”, ind. “nirvána”) jsou nahrazovány v zemních kultech démonskou orgiastickou podobou "extáze" coby “vytržení” z lidského vědomí pomocí tance, hudby, drog, násilí a trýznění (sebetrýznění), sexu atd. Uchvácenost, zaslepenost a jednání "v tranzu" (něm. "Begeisterung") je považováno za pravý projev religiozity a "uctívání Boha"

- základní trend materializace duchovních představ a idejí při chthonických rituálech velmi dobře dokumentuje materializace samotné výroby “ducha” (lat. “spiritus”) v podobě chemického vyrábění “špiritusu” - alkoholu a jeho popíjení (původně především víno, medovina a pivo).

Zpět na obsah