Protože v jediné knihovně raně křesťanských textů, která se nám jako zázrakem zachovala - v egyptském nag hammadském nálezu (rukopis 1. pol. 4. stol.) - není ještě přepis ani jediné stránky z údajných židokřesťanských “pravých" evangelií a to přesto, že tato knihovna již obsahuje řadu spisů židokřesťanské povahy, vyplývá zřetelně na povrch, že židovská evangelia a celý tzv. “Nový zákon" jsou podvrhem poměrně pozdního data - 3. až 4. stol. n.l. Právě tehdy také dochází poprvé k objevení se v jednom edičním projektu(!) napsaného textu tzv. Bible - tj. “Nového zákona”, pevně svázaného s židovskou Tórou (“Starým zákonem”) - který měl pomocí grandiózních lží dokazovat a potvrzovat židovský původ celého křesťanství.
Teprve po definitivním vítězství židovské víry v Římě coby “křesťanství" (313 n.l.) však dochází k masové interpolační a antidatační činnosti do původních gnostických textů, která se snaží zaplnit téměř třísetletou neexistenci této sekundárně vymyšlené “křesťanské tradice", vyrůstající z židovského pohledu na život coby oživování mrtvé hmoty "božským" duchem žádosti a z židovského uctívání ducha hmotné nápodoby, realizovaného nejen literárním zhmotňováním všech gnostických idejí do domnělé “skutečné historie” Židů v židokřesťanských textech, ale také stavební činností v samotné Palestině, kde dodatečně (4. a 5. stol.) vznikají všechna do té doby neexistující “svatá místa" smyšlených židovských příběhů - především “vesnice Nazareth", rodiště Kristovo (aram. “nazara" = meditace, zření).
Nejlepším důkazem neexistence židovského křesťanství, biblického Spasitele a židovských “křesťanských evangelií” pro první dvě století n.l. je samo Hippolytovo dílo “Vymítání všeho kacířstva" (Bibliotheca gnostica, 1998), vzniklé někdy v první pol. 3. stol. n.l. Zde je na řadě míst v textu možné dokázat, že Hippolyt (“biskup apoštolské tradice”) teprve na vzniku biblické zvěsti pracoval, ale sám žádný takový ucelený text ještě neměl k dispozici, protože podle něj nepíše a neargumentuje. Tento "svatý katolický otec" křesťanství upřímně nenáviděl, byl přesvědčeným židem, jak jednoznačně dokládá závěrečná pasáž jeho knihy - "Židé, uctívači boží". Židovští autoři té doby pouze horlivě interpolovali původní gnostické texty, tj. vsouvali do nich stále se zvětšující množství vpisků židovské povahy a prohlašovali je za "židovské", až nakonec jejich vsuvky převážily nad původní gnozí. Jak obratně i méně obratně si počínali, k tomu viz rozbor samotného textu v českém vydání Hippolytova spisu (Bibliotheca gnostica 1998).
Z Hippolytova popisu domnělých "kacířských sekt", které sám svým spisem literárně vytváří, je možné v jeho knize poznat, že pravým autorem většiny výroků "Ježíše Krista" v Bibli byl slavný zakladatel antické gnoze Simon Mág, zvaný svými příznivci "christos".
“Tomášovo evangelium” - velmi starý text 114 “Ježíšových" převážně gnostických výroků - nalezené v nag hammadské knihovně dosvědčuje srovnáním s židovskými synoptickými evangeliemi a s dochovaným učením Simona Mága, že právě tento soubor gnostických výroků byl předlohou pro vytvoření židovských “novozákonních příběhů Ježíše Krista". Tyto “příběhy” totiž vyplývají z gnostických výroků Tomášova evangelia jako jejich hmotná či pantomimická realizace (viz Evangelium "neznámého" boha, Bibliotheca gnostica 1994).
K takto vzniklému projektu je zapotřebí zdůraznit, že hmotná projekce či fyzická interpretace (tzv. euhemerizace) gnostických idejí převrací jejich význam v pravý opak (ze “spásného slova” se stává fyzický “meč”, z “rozbřesku světla poznání” fyzický “kříž”, z "hrobu" coby lidského těla zasvěceného smrti se stává konkrétní kamenný hrob atd.) a tím také uctívá již nikoliv původního křesťanského boha, ale jeho negativní stín. Několik názorných příkladů: