Nauka gnostiků

Nag Hammadský nález gnostických textů

Podstavec s reliefy orla ducha.
Nálezy z Nag Hammadi

Kromě několika již dříve známých souborů gnostických textů (Corpus hermeticum, Codex Askewianus, Codex Brucianus, Berlínský kodex), obsahujících některé důležité gnostické spisy (Poimandres, Tajný spis Jana, Moudrost Ježíše Krista), a kromě apologetických židokřesťanských spisů, které rafinovaně - pomocí vpisků a vlastních zfalšovaných nápodob gnoze - převracely původní učení (především Hippolytus, Ireneus, Epifanius) je nag hammadský nález nejrozsáhlejším zdrojem gnostického myšlení. Pochází z 1. poloviny 4. století z Nag Hammadí v Egyptě jako ukrytý "poklad textů" raně křesťanského kláštera Chemoboskion. Ve své úplnosti nám dává představu a vědomost jednak o zřetelném východním původu celé antické gnoze, o jejím mimožidovském a tedy i "předkřesťanském" původu, a zároveň však i o postupné kontaminaci a "adopci" gnoze židovstvím.

Více než 50 zde nalezených textů můžeme proto rozdělit do několika typologických skupin či časových period vzniku, které dohromady skládají obraz celkového vývoje. Do první nejstarší vrstvy (např. Eugnostovo evangelium (NHC III,2), Třídílný traktát, (NHC I,5), Tři stély Setha (NHC VII,5), aj.) patří spisy čistě "předkřesťanské", tj. naprosto nedotčené židovstvím a chthonickými představami, silně ovlivněné buddhismem, zarathuštrovstvím a egyptskou duchovní tradicí. Běžně zde přítomné velebení "Spasitele Ježíše Krista" coby "Slova od Otce", které ještě nemá žádnou osobní tělesnou schránku, velebení "svatého Ducha" úplnosti a dokonalosti, zdůrazňování významu křtu a dokončeného poznání ("apokalypsy") usilujícího gnostika dokládá již plně rozvinuté gnostické křesťanství dávno před vznikem židovských falz.

Do druhé časové vrstvy je možno zařadit ty gnostické spisy, které již znaly židovskou snahu napodobit gnozi a přivlastnit si ji, a které právě proto židovství odsuzují a s ním bojují (např. Tajný spis Jana (NHC II,1), Evangelium Egypťanů (NHC III,2), Svědectví pravdy (NHC IX,3), Myšlenka naší velké síly (NHC VI,4) aj.) anebo do kterých, přestože jsou protižidovské, již pronikly některé židovské interpolace (např. Tomášovo evangelium (NHC II,2), Výklad gnoze (NHC XI,1) či Valentinský výklad (NHC XI,2) aj.) a které proto vytvářejí chaos v původní gnostické theologii.

Do třetí skupiny potom patří časově nejpozdější vrstva spisů, které jsou již víceméně zřetelně židokřesťanské, avšak ještě stále dosvědčují gnostický původ celého myšlenkového proudu (např. Reginův dopis (NHC I,4), Podstata archontů (NHC II,4), Vidění Adamovo (NHC V,5) aj.). Do gnostických spisů začínají pronikat vize tělesného a na kříži trpícího "beránka" a prolévání jeho krve, pasáže z židovské Tóry se objevují jako "také" dodatky v přívěsu za gnostickými myšlenkami, v několika případech máme k dispozici dokonalé židovské parafráze gnostického vidění světa - např. Druhá apokalypsa Jákoba (NHC V,4).

Kromě takto tematicky kompaktní a související skupiny textů, jenž tvoří největší část nag hammadské knihovny, se zde našly i některé spisy hermetického původu (např. O osmerosti a devaterosti, NHC VI,6) či antické stoické školy ovlivněné gnozí (Myšlenky Sexta, NHC XII,1) ba dokonce i pasáž z Platónova pojednání O státě (NHC VI,5).

Zpět na obsah