Nauka gnostiků

Samkhya

Velmi stará, jistě předbuddhistická (6. stol. př.n.l.), indická filosofická škola, přičítaná legendárnímu Kapilovi, která patří mezi šest ortodoxních filosofických škol Indie. Je založena na důkazy dokládané existenci Ducha - Puruši (Člověka) a proti němu se zrcadlově rozvíjející "prahmotě" ("prakrti"), kdy místem jejich stálého setkávání je náš hmotný svět.

Základní hybnou silou celého vesmíru a smyslem jeho existence je v samkhye považována touha Puruši - Ducha po stálé sebeafirmaci - po dokonalém poznání sebe sama. Vše hmotné je v této vizi podřízeno třem základním kvalitám (gunah): radžas, tamas, sattva, jejichž míšením dochází k povstávání všech forem a vlastností živého světa. Lehká sattvická kvalita, rodící se mezi tamasickou (temnou, dolů tíhnoucí, pasívní) a radžastickou (světelnou, energickou a aktivní) kvalitou přírody, je prostředkem, médiem či stále vytvářenou cestou vzhůru za dokonalým poznáním.

To je v samkhye završeno, stejně jako ve všech ostatních indických filosofických školách, v dokonalém poznání Puruši, vnitřního člověka v nás: "toto tělo nejsem já", tj. sebeafirmací Puruši jako výsostné a věčné hodnoty, která je zcela odlišná od podstaty hmoty a jejích vlastností.

Samkhyové vidění světa (Puruša - prakrti; tři principy hmotného světa) přímo vycházejí z učení Védy a - jak ukazuje historické bádání (např. R. Garbe: "Samkhya Philosophie") i samotné gnostické texty (gnostická vize světa) - tato škola také silně ovlivnila antické učení gnoze.

Zpět na obsah