Nauka gnostiků

"Starý zákon"

Protože Židé vytvořili své "Písmo" coby jednotně komponovaný text s úmyslem si původní křesťanství přivlastnit, je možné nalézt i v samotném textu Tóry, tzv. “Starého zákona", řadu příkladů téže euhemerizace či pantomimizace původní gnostické duchovní školy, která se stala - stejně jako v případě “Nového zákona” - i zde základem starozákonních domněle “historických" příběhů židovského národa. Na rozdíl od gnostické předlohy byl však smysl všech smyšlených příběhů převrácen v opak, tj ve prospěch všeho nízkého, zvířecího, nelidského: velebená kriminalita a nenávist vůči všem nežidovským národům (židovství), slepý egoismus, krvavá oběť, spasitel Izraele coby “zástupce přestupníků”, odpor k poznání a odmítání zákona karmy, tj. zákona příčiny a následku, jsou zde považovány za “pravou a zbožnou tradici" a naopak skutečná indoevropská duchovní škola je zde kreslena jako zlo samo. Uctívání zářícího býka sómy (tj. světla poznání) pod symbolem zlaté sošky býčka je zde např. proklínáno coby “uctívání zlatého telete” - coby domněle materialistický kult, je zde proklínán “Světlonoš z Východu” -“Lucifer” (Izaj.14,12-14) a rovněž tak celá tradice buddhismu, symbolizovaná svatým fíkovníkem, na kterém sídlí “had” aj.

Mezi motivy, které v Tóře zřetelně parafrázují gnozi, tj. které pomocí gnostických obrazů převádějí obecně vykládanou duchovní spásu pravého lidského rodu na zcela fyzický hmotný prospěch coby “spásu” jednoho rasisticky chápaného “vyvoleného" národa, je třeba v Tóře počítat především:

- motiv hada na stromu poznání (Genesis). Protože se jedná o fíkovník (ficus religiosa), uctívaný strom buddhistů, a protože Židé prokazatelně nazývali gnostiky "hady" ("Naasejci", "Ofité"), je “hadem”, rozdávajícím pod stromem plody poznání, zřetelně myšlen Buddha a celá gnostická škola, jehož učení je tak v Bibli odmítnuto. Tento poznatek plně potvrzují i pasáže v Novém zákoně, kde židovský Ježíš proklíná fíkovník, aby "uschnul a více neplodil" (Mt.21,19-20) - tj. aby buddhismus přestal působit a byl nahrazen židokřesťanstvím - a také ve všech synoptických evangeliích se nacházející proklínání Buddhy coby “askety v zemi gadarénské” (buddhistická Gandhara), který “se osvobodil ze všech pout” a je “běsem posedlý” (Mt. 8,28-34; Mk. 5,1-21; Lk. 8,26-39) a kterého právě židovský spasitel zachraňuje z jeho "běsu".

- motiv “potopy”, materializující omylně coby skutečná fyzická potopa gnostické učení o zkázonosných “spodních vodách” materialismu (indická prakrti), které v době nevědění zaplavují svět - motiv “spasitele Noe” a jeho “spásné lodi” (1M 6,12 - 8,22). Jedná se o dávno již vytvořený smyšlený historickým příběh, který předmětně napodobuje duchovní úkol gnostika ("Noe" = "ten poznávající", řecky “noein” znamená “poznat”), jenž má shromáždit své nejbližší v dobách zkázonosného nevědění a jehož pravá “loď” znamenala původně slovo poznání - modlitbu (védsky “nava” = “modlitba”, “píseň”!, "arka" = védský hymnus)

- motiv “zajetí v Egyptě" a celý příběh “spasitele Josefa” (1M kap.37-47). “Egypt" byl gnostickým symbolem světa a světskosti a “vězení v Egyptě" bylo gnosticky chápáno jako uvězněnost ve světě těla a jména (např. ve známé "Písni o perle"). Tuto gnostickou myšlenku rozpracovali Židé v Bibli literárně na skutečné konkrétní otroctví Židů v Egyptě a jejich fyzické “osvobození” z Egypta. Samotné jméno biblického “Osvoboditele z Egypta” - “Júsuf”, “Josafat” - je zjednodušený a v té době na Blízkém Východě běžný název Bódhisattvy - Buddhy (viz totéž v židokřesťanské legendě “Barlám a Josafat”, tj. Buddha), jehož biblický příběh je pouze židovská parafráze buddhistické legendy o Spasiteli. Ten, kdo psal příběh o Josefovi do "Tóry", musel již mít i koncepci příběhu o Ježíši Kristovi v "Novém zákoně", neboť se vzájemně podobají.

- totéž platí i o tzv. “babylónském zajetí" Židů. V gnozi (Apokalypsa Pavla, NHC V,2) je tento termín užit stejně jako “zajetí v Egyptě", tj. coby symbolika zajetí člověka ve světskosti. Židy byl přisvojen a použit jako součást zcela smyšlené historie židovského “spasitelského” národa.

- motiv rozestoupení Rudého moře na cestě z otroctví do “zaslíbené země” (2M kap.14). “Rudé moře" je v Kaušítakí upanišadě symbolem spodních vod smrti a jejich “rozestoupení” a “překonání” gnostikem znamenalo duchovní cestu “do země brahma" - do gnostického pleromatu. - motiv zázračného vytrysknutí vody ze skály (2M 17,1-6), který napodobuje nejvíce velebenou schopnost boha Indry, opěvovanou v řadě písní Rg védy. Tento hlavní védský bůh dokáže, když se pomocí lidského uctívání stane mocným, "rozbít skály" studeného světa smrti a umožnit tak život. Mojžíš v židovském "Písmu" napodobuje zcela fyzicky tuto Indrovu schopnost a pomocí tlučení hole do skály dokáže v Bibli obstarat žíznícím vodu na poušti.

- motiv “dobytí svaté země" (kniha Josue). V gnozi znamenalo toto dobytí “vstoupení do záře", “splynutí s Bohem", tj. úplné vnitřní probuzení poznávajícího gnostika pomocí stále opakovaného recitování spásného slova - stálého "otáčení" veršů. V rámci biblického příběhu se stává tento vnitřní cíl gnostického úsilí konkrétním historickým dobytím a vyrabováním cizího území za Rudým mořem pro “vyvolený národ” - pomocí troubení na polní vojenské trubky při obcházení Jericha.

- motiv “přijímání božské many” (2M 16,14-21). V gnozi se jedná o sestoupení “božské mysli” (“manas” - sanskrt. “mysl”) na usilujícího gnostika, který tak dosáhne dokonalého vhledu. Židé ideu převzali, ale opět pouze hmotně. “Kuličky many” jsou v Bibli skutečné fyzické kuličky, které padají "z nebe", aby nasytily hladové Židy v poušti.

Že židovské "Písmo" napodobovalo gnostická témata, je možno poznat dále i v těch několika případech, kdy věrně a nepřevrácemě opisuje gnostické vize, kterým však samo nerozumí či dokonce proti kterým celou svou ideologií brojí:

- vytvoření světa v Genesi "slovem od Boha", tj. zcela podle védských představ ("brahma"), je v rozporu se základní židovskou vírou v počáteční "jod" - černý bod hmoty coby "základ světa", který se rozrůstá postupně do velikosti. Pražská židovská legenda o šému - slovu coby hmotné kuličce (!), vkládané Golemovi pod jazyk či doprostřed čela, tuto víru dobře dokládá.

- gnostická vize "ducha vznášejícího se nad vodami", opsaná Židy do Genese, je v příkrém rozporu s židovských náboženským uctíváním spodního "vodního" živlu coby základní síly života, reprezentované hadem (Mojžíšova hůl, schránka úmluvy s hadem, posvátnost černé barvy atd.) a s charakteristickou židovskou vizí člověka coby ryby a jeho "Pána" coby "Vodnáře", která je doložitelná i v jiných chthonických kultech. Židé vidí tradičně zdroj života ve "spodních vodách", v nitru Země, kam proto také umisťují své "lůno Abrahámovo", nikoliv kdesi nad nimi.

- nejnázornějším příkladem opisování gnostické vize do Tóry je sem opsané pojetí vzniku člověka: "I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby." (1M 1,26). Byli to právě gnostici a celá indoevropská duchovní škola, která velebila "nebeského Člověka" coby Boha, a byla právě proto židovskou tradicí vysmívána. Židovské "vodní božstvo" zrcadlového napodobení nesmí mít podle židovské tradice žádnou podobu a s podobou člověka, natož s jeho vlastnostmi, proto nemůže mít nic společného.

Zpět na obsah