Nauka gnostiků

Prameny a texty

Protože se dnes již všeobecně i na Západě uznává, že antická gnoze je předkřesťanského původu, a protože je v této gnozi užívání termínu "Ježíš Kristus" („Jesous Chrestos“) pro spásné slovo poznání a nikoliv pro tělo všeobecným jevem (nag hammadský nález), vyplývá již z této souvislosti zřetelně sekundárnost židovské "radostné zvěsti", sepsané v Bibli.

Nejen samotné učení "Ježíše Krista" v Novém zákoně, ale i nejranější tzv. “křesťanské" (tj. židokřesťanské) texty - např. Klemens Alexandrijský - plně dosvědčují gnostický původ celé evropské křesťanské školy, neboť gnoze a gnostik zde ještě požívají nejvyšší autority. Gnostickou prioritu před židokřesťanskou tradicí dokládá celé tzv. “rané období křesťanství”, neboť v něm spisy gnostické jasně převažují. Řada známých gnostiků (Simon Mág - tj. biblický "Ježíš Kristus" (Vznik textu Bible), Valentinos, Herakleion, Kerint, Basilides atd.) - autorů různých citovaných gnostických spisů 1. a 2. století n.l. - nemá v tradici židokřesťanské žádnou protiváhu, a to přesto, že pozdější vývoj se v Římě a dále na Západ ubíral židokřesťanským směrem, který chtěl sebe sama velebit a gnostiky zatratit, a právě jen tento vývoj a jeho výběr zachovaného (často zfalšovaného) materiálu nám uchoval většinu našich dnešních informací.

Kromě zřetelných gnosticko-židovských kompilací (tj. gnostických výroků, do kterých byly vepsány židovské interpolace), jako jsou texty všech čtyř židokřesťanských evangelií v Bibli či podobně kompilovaných textů pod hlavičkou dopisů smyšlených (tj. “materializovaných”) gnostických autorů “apoštola Pavla" a “Petra" (tj. jmen, které používali gnostici pro anonymní autory svých spisů, podobně jako např. “Eugnostos”, "Sem", "Seth", "Allogenes" apod. › nag hammadský nález), nemá židokřesťanská tradice prvních dvou staletí vůbec žádné autory a duchovní vůdce.

Nejstarší “svatí otcové” židokřesťanství, tvořící v 2.pol.2. - 3. stol. (Ireneus, Hippolytus), byli zcela zřetelně Židé, útočící svojí “novou vírou” jak proti původní gnozi, tak zdánlivě i proti původní religiozitě svých bývalých souvěrců, kteří se odmítali přizpůsobit nově přicházející gnosticko-křesťanské vlně.

Prvním filozofem židokřesťanství bývá proto označován až Klemens Alexandrijský (přelom 2. - 3. stol. n.l.), avšak také zde zřetelně literární “Pseudoklement" převažuje nad “Klementem" - tj. spisy vzniklé daleko později a účelově jsou Klementovi buď přímo falešně připisovány, nebo jsou původní gnostické texty interpolovány tak rozsáhle, až vznikla pestrá tzv. “Stromata" - “Koberce", sešité z pozdějších vpisků a původního textu gnosticky zaměřeného autora.

Zpět na obsah