Nauka gnostiků

Gnostická vize světa

Vize světa antické gnoze plně odpovídá indickému Kapilovu učení “Samkhya” o třech základních principech (“gunách") hmotného světa, nazývaných radžas, tamas a sattva. Viz např. Hippolytův popis gnostiků "sethiánů" (Vymítání všeho kacířstva V,19,1-3): "Domnívají se, že kosmos se skládá ze tří zvláštních principů, ze kterých má každý nekonečnou sílu....Podstatou těchto principů jsou světlo, tma a uprostřed mezi nimi nesmíšené pneuma." Totéž platí i o věčnějsoucí existenci Ducha úplnosti (védský “Puruša" - gnostický „Anthropos“), z něhož se konkrétní svět pomocí zrcadla spodních vod stále rodí. Podle gnostických textů sídlí “nahoře v pleromatu”, tj. v dokonalé Úplnosti a Věčnosti bez nedostatku (v maháyánovském “nebi tušita” - “nebi radosti”), duchovně, tj. ideově nikoliv fyzicky, pojímané “místo” (řecky “topos”) - “město", pravá a věčná “Obec člověka” (pozdější křesťanská “civitas dei”), kde vládne "nebeský Člověk", řec.”Anthropos" (indický “Puruša”), obklopený řadou sobě vlastních sil a kvalit. Ty byly nazývány v antické gnozi “aiony", věčnějsoucí kvality vytvářející člověka, v indické tradici “bohové" (“déváh”, “asuráh") anebo v perské nauce Zarathuštrově “Ameša spenta" (“Věční rozhojnitelé člověka") kolem Ahury Mazdy, v mahájánovém buddhismu potom tzv. “paramity", základní životadárné ctnosti, obklopující Spasitele Buddhu - Dokonalého Člověka.

„Dole“ (anebo lépe “v nejvnějšnější vnějškosti”) v bezedných hlubinách či propastech sídlí podle gnoze “spodní vody” - síly materializace, času a smrti (Kapilova “prakrti”). Stálým vyzařováním a postupným sestupováním, tj. chladnutím či hrubnutím horních sil světla a Úplnosti, a jejich vázáním a směšováním se “spodní vodou” dochází k míšení obou těchto principů - ke stálému vznikání a obnovování “světa zrození a smrti” - hmotného světa. Tato vazba se děje prostřednictvím nevědění a imaginativní silou zrcadlení. “Spodní vody”, podobný zrcadlu a vedený duchem nápodoby ("Demiurgem"), zobrazují a napodobují stále všechno horní, a síla nevědění, která vždy ohledně poznání spí a dobře nevnímá, umožňuje, že dochází k záměně těchto spodních napodobivých obrazů bez bytostné podstaty (“stínů") s horními emanacemi světla a tak ke stálému míšení dobrého se zlým, světlého s temným, lidského (božského) se zvířecím.

Spodnímu světu vládne podle gnoze “Had spodních vod" (védský “had Vrtra”, perský “had Dahaka” a jeho pán “Angri Mainyu” - “Hladová mysl”, řecký “Hádes” či “Poseidon”, podle gnoze “Demiurg”, “Stvořitel” - židovský “Jahve” - lidový had či drak z pohádek). Ten využívá vzniklého chaosu a nevědění, podporuje je, a s jejich pomocí uchvacuje pod svoji moc formy a formalismu co největší množství světla ducha (Puruša, Člověk), aby tak byl mocný a ovládal svět. Je proto nazýván antickými gnostiky též “Velkým Archontem” či “Vládcem sedmerosti”, který má pod svou mocí šest nižších archontů - vládců hmotného světa.

Celý svět je podle gnostické vize proto věčným bojištěm Člověka a jeho sil světla a života s "Tesařem", "Demiurgem" (žid. Jahve) a jeho obchvacujícími silami temnoty, zpitosti světem, otroctví a smrti (viz had škrtič v přírodě a jeho způsob lovu). Toto duchovní vidění gnostiků - probuzených obránců životadárných hodnot člověka - nahlodává Had a jeho podzemní síly pomocí formální záměny učení (napodobením gnostické duality: židovský "bůh" a jeho odpůrce - "satan") a falešnou filosofií “svobody”, tj podporou vší lidské kriminality coby "možnosti" dané "bohem" stvořitelem.

Uctívači tohoto boha podzemí proto jednak neustále herecky (formálně) napodobují a tím karikují všechny dobré lidské vlastnosti - čestnost, dobrotu, ušlechtilost, pravdomluvnost, přátelskost atd., napodobují a parafrázují i všechny gnostické obřady - aby tak získávali nad neprobuzenými moc - a jednak neustále mísí (Šiva coby “Mathánah" - “Měchačka") všechny hodnoty dobra i zla (světla a tmy) pomocí jejich relativizace, tj. “svobodným” zpochybňováním jejich zásadního rozdílu.

Smyslem této činnosti je dokazovat, že žádné dobro ani zlo, světlo a tma, pravda a lež, čistota a nečistota atd. není, že vše je pouze otázkou momentální osobní interpretace a způsobu pohledu - vše je relativní. Nedá se proto ani nic “špatného” odsuzovat (“Nesuďte, abyste nebyli souzeni”, „Kdo jsi bez viny, hoď kamenem“), neboť sama kriminalita je relativní. Poznání, které by způsobilo, že by neprobuzení lidé prohlédli a tak se vymanili z moci Hada, proto Had svým vyznavačům přísně zakazuje a trestá (“jedení zakázaného jablka” ze stromu poznání a nenávistná projekce sebe sama, tj. hada, do gnostika).

Zpět na obsah