Nauka gnostiků

Vznik židokřesťanství

Materialistické učení židovské, které za základ světa považuje konkrétní hmotu (“svatý pomazaný kámen” otce všech Židů Jákoba - Izraele či kabalistický “jod” - černý bod hmoty coby základní “já” - "jodas", "judas", "žid"), jejíž žádosti a lačnosti (“ruah”) považuje za “svatého ducha přírody” a “Pána” těchto žádostí omylně za “nejvyššího boha”, a které člověka chápe jako zvíře, opatřené egoisticky chápaným rozumem (“Případnost hovad a případnost člověka jednostejná jest, aniž co člověk má napřed před hovadem”, kniha Kohelet), zaútočilo proti gnozi a jejímu učení o zásadní důležitosti křestu světlem poznání, kterým se teprve stáváme lidmi, v rámci ›židokřesťanství napodobivým hmotným příběhem o domnělém Židu Spasiteli "z rodu Davidova", který říkal ("již jako první") všechno to, co učili gnostici, o jeho umučení na kříži (židovská liturgická "oběť beránka") a o jeho “zmrtvýchvstalém” těle z nitra Země (židovská víra v "oživení neživé hmoty"). Tento již zcela fyzicky chápaný a na zakázku literárně “vyrobený Spasitel” ("Otesánek" - syn "tesaře Josefa") židovského původu povstal, věren materializaci celého gnostického učení, ze smyšlené Židovky “panny Marie” (“maryas” se ve Védě nazývala gnostická čistá mysl, “plodící” úplné světlo poznání - tj. sómu coby „krśnas“ - „kristus“).

Materialistické dogma o Kristu - tělu a o jeho „zmrtvýchvstání“, postavené na židovských smyšlenkách, se stalo základní dělící čárou mezi původním živým gnostickým křesťanstvím a sekundárně (tj. umněle, neživě) - jako obraz v zrcadle spodních vod - vzniklým "katolickým" židokřesťanstvím. Je trvalým historickým důkazem reflexivní (zrcadlové) a zároveň "privatizační". tj. egoistické, podstaty materialistického uvažování a chování a zároveň dobře vyjevuje i důležitou a charakteristickou nenávist všech uctívačů spodní síly Země k člověku poznání jako takovému a k jeho původu ze světla vědění, v židovské Bibli (Genesis) přirovnávanému ve výmluvném obraze k “hadu na stromu poznání".

Židovská legendární postava Golema - “člověka z hlíny” - oživovaného stále novým a novým “šémem”, tj. rabínovým slovem (ve formě hliněné kuličky!), dává spolu s vírou ve “zmrtvýchvstalé” tělo Spasitele, zbavené na kříži ducha i duše a povstávající po své smrti "z hrobu", dobře pochopit podstatu spodního světa materialismu, který není schopen vnitřního kontaktu s pravým Bohem - Dárcem a se světlem poznání. Základem všech kultů Hada a podzemní síly je temnota nevědění a z ní vyplývající tendence k pouze formálnímu a hereckému napodobování všeho živého, srdečného a vroucího a zároveň též pověrečný strach ze sil světa a proto i otrocká oddanost jakékoliv dočasné světské mocnosti.

Slepá víra ve “zmrtvýchvstalé tělo Krista” (v "zázračné" obživnutí studené a neživé hmoty - “prachu”) je proto základem celého materialistického pojetí světa a života, základem neustále se rozvíjející výroby všech věcí, která se postupně pokouší se zmocnit i všeho živého (např. genetické úpravy), neboť tenduje k dokonalé náhražce s prodlouženou životností (věčné „zmrtvýchvstalé“ tělo) coby k ideálu. Je to víra rodičů Otesánka, že jejich nápodobou vytesané dítě může pomocí jejich péče a starosti "obživnout" - že hmotná nápodoba či pouhý obraz originálu v zrcadle či na vodní hladině (anebo na plátně před projektorem), která zcela postrádá hodnoty srdce, citu a lidské vzájemnosti, je pravým či dokonce v židovském pojetí “svatým” životem, který má svou bytostnou podstatu, svou samostatnost a důstojnost, a může se proto dokonce od dárcovského Světla “emancipovat” a zcela oddělit, a “stát se tak svobodným”.

Zpět na obsah