Nauka gnostiků

Židokřesťanství

Židokřesťansví je židovskou náboženskou tradicí formálně napodobené původní gnostické křesťanství, do kterého se postupně slily ve Středomoří na konci antiky všechny tradičně zde kvetoucí chthonické kulty Země, Velké Matky (“Paní zvířat”), Hada či Vládce podsvětí (Hádes). Židokřesťanství je proto možné označit za noční či lunetickou reflexi původního “slunečního” gnosticko-křesťanského kultu. Kristus coby “Slunce”, coby zdroj křtu a probuzení člověka, jak jej symbolizovalo ještě rané gnostické křesťanství, se pak převráceneckou silou nitra Země a za pomoci reflexivní síly Měsíce a noci stal zakrváceným a obětovaným lunetickým hrdinou ("obětí prvotiny") - a změněn na z nitra země povstávající “věčné tělo” bez ducha. Podstata převrácenosti je vysvětlena v kapitolách démonské kulty nitra Země a židovství.

Židokřesťanství vzniklo “adopcí”, tj. napodobením a přisvojením indoevropského kultu “slunečního” Boha, dávajícího světlo a život, do židovství, při kterém došlo k negativnímu “otisku” všech duchovních hodnot ve svůj stínový opak. Židovský bůh nitra Země a podsvětí v podobě uctívaného “bronzového hada” (4M 2,18-19) - symbol síly, nazývané v Indii “kundalíní” - nenávistný, sobecký, žárlivý, po krvi žíznící, temný atd. “adoptoval”, tj přivojil si pomocí četných interpolací židovských autorů do původní gnoze celé gnostické učení, které tak bylo postupně nahrazeno svým stínovým dvojníkem - zrcadlovým opakem. Sekundární síla nitra Země a Měsíce se tímto způsobem postarala o zemitou reinterpretaci, tj. hmotnou hereckou parafrázi celé duchovní školy, při které však bylo vše světelné, láskyplné, lidské a vědoucí zaměněno za vše krvavé, lačné, za smrtí mířící a pověrečně nevědoucí. Všechny ideje a duchovní termíny původní gnostické školy byly postupně nahrazeny svými hmotnými konkrétními avšak zcela smyšlenými "reáliemi": Kristus, Maria, Josef, kříž, rodiště Nazaret, vody potopy, svatá země, probuzení, hrob, zmrtvýchvstání, nanebevzetí (viz tabulka v kap. Vznik Bible) - to vše vzniklo jako stín či euhemerizace (materializace) původního gnostického křesťanství s úmyslem dát duchovní škole opačný, tj. chthonický charakter.

Nejvýrazněji vyniká židovské přepracování původního indoevropského mysteria křtu - zrozování světla poznání coby spásného “Krista” - na židovský “pesah”, tj. na podřezávání beránka a odevzdávání jeho krve podzemnímu žíznivému božstvu smrti. “Kristus” je proto slaven v židokřesťanství již coby židovský velikonoční krvavý beránek, jehož tělo zbavené krve slouží věřícím za pokrm, jeho "beránčí kůže" jako “nové šaty” (židokřesťanské: “oblékněte Krista”), obětnická miska (původní “miska sómy”, ze které vytékají “vody života”, tj. proudy poznání) se stává v podobě “posvátného grálu” - “svatého poháru” s krví zabitého člověka - výživou a potravou všech démonských a upířích bytostí.

Nahrazování všeho lidského nelidským, všeho mírumilovného žádostivým a žíznícím, symbolické i skutečné prolévání lidské krve a krmení podzemního božstva smrti touto “posvátnou tekutinou” se tak stalo hlavním zdrojem a motorem rozrůstání celé západní židokřesťanské civilizace, při kterém byly postupně zlikvidováni nejprve všichni gnostičtí křesťané a později stovky národů a kmenů po všech kontinentech naší planety se svými svébytnými kulturami (fenomen "kolonializace") a nahrazovány jednotnou chthonickou, tj.materialistickou a konzumní společností, která je cele nasměrována pouze na hmotný zisk, rozrůstání bezduchého těla, neuznávajícího žádných omezení pro své věčně rostoucí žádosti, a z takto koncipovaného projektu "lidské civilizace" nutně a logicky vyplývajícím katastrofálním rabováním země.

Židovské nechápání věčnosti života ve své "duchovní", tj. dynamicky vznikající ideové podobě, ale pouze hmotně (coby “věčné tělo”, "věčná forma") se stalo příčinou rozsáhlé a stále pokračující exploatace naší planety, při které je vše svobodně a autenticky žijící postupně hubeno a nahrazováno svými již umělým “věčným” tělem (sochou, obrazem, fotografií či mrtvým vycpaným vzorkem) anebo uměle udržovaným skanzenovým exponátem (tisíce živočišných druhů zvířat a rostlin v zoologických či botanických zahradách, v "teráriích" či "akváriích", zbytky původního obyvatelstva a “divoké přírody” v rezervacích atd).

Konečným smyslem židokřesťanství, cílem jeho "pokroku" je - jak se dnes již zřetelně ukazuje - vítězství všeobchvacujícího boha neživé formy ("schránky úmluvy", "akvária") nad bohem života a svobody, tj. biblickým slovníkem řečeno: aby “zmrtvýchvstalé tělo Kristovo” - neživá avšak věčně fungující hmota, zbavená ducha i duše (platik, kovová slitina, stroj) - definitivně nahradila vše živé a organické.

Úspěch židokřesťanství na západní polokouli naší planety je třeba přičíst jednak tradiční lunetické a noční orientaci této polokoule (již od pravěku rozšířený kult Velké Černé Matky v západním Středomoří, zřetelný kult smrti v obou předkolumbovských Amerikách) a jednak okolnosti, že chthonické kulty nitra Země se vždycky živily co nejvěrnějším napodobováním skutečné duchovní školy, které v dobách úpadku vždy nahrazovalo kult života a světla.

Židokřesťanství a židovství jsou ideovou a náboženskou základnou vší dnes tolik rostoucí kriminality (náboženství „hříšníků“) a pádu člověka do nevědění a zvířeckosti, neboť se jim podařilo studeně a hmotně parafrázovat po tisíce let tradovanou duchovní školu tak, že ji plně zastoupily - “překryly”. Díky svému základnímu přesvědčení, že Bůh - Dárce je “Matka Příroda” či podsvětní Boháč Pluto - Hádes, tj. že život vznikl zespodu vzhůru (anorganický kámen je pojímán jako “základ života” či "dům boží"), nastolily tak prostředí, kdy vše primitivní, nevědoucí a zvířecí je upřednostňováno před vším vyšším, lidským a ušlechtilým, protože “to spodní” je podle chthonického přesvědčení “blíže Bohu”.

Zpět na obsah